Dnes si popovídáme s oceňovaným pařížským režisérem a producentem Rémi Anfossem. Během 10 let své kariéry již stihl pracovat jako asistent režiséra a režisér televizních pořadů, reklamních spotů, ale také filmů s mezinárodní produkcí. Jeho režijní debut A Chef’s Voyage (2020) se v létě dostal na filmová plátna. V deníku New York Times označili tento počin za „Delikátní útěk do Francie“.
Rémi Anfosso je hlavním filmařem v architektonickém vizualizačním studiu Ten Over Media, kde seděl za ředitelskou židlí Lumionu. Během své práce vytvořil několik projektů, jako jsou například oceňované vizualizace River Run, Hôtel Le Mas, Carolina Pines RV Resort.
V rozhovoru s námi Rémi sdílí, jak se mu podařilo spojit dva odlišné světy: skutečnou filmovou tvorbu a architektonické animace vytvořené v Lumionu. Popisuje přelévání prostoru v nádoby plné vzpomínek i emocí a tvorbu dojemného a nezapomenutelného prožitku pro diváky a klienty prostřednictvím rekvizit, kamery a osvětlení.
Propojení designu s lidmi prostřednictvím 3 hlavních emocí
Rémi si je před zahájením práce na jakémkoliv filmovém projektu dobře vědom základního pravidla svého oboru – pro natočení emocemi nabitého film znamená ovládnout vztah diváka k tomu, co je mu na filmovém plátně promítáno.
Pro Rémiho to znamená soucit s divákem a spoustu výzkumu. „Není možné doopravdy odhadnout, jakým způsobem lidi přemýšlejí, tedy ani to, zda považují pokoj za krásný či nikoliv.“ říká Rémi. „Můžeme pouze odhadovat jejich reakce. Než začneme s vizualizačním projektem, položíme si otázky: »Jak se budou lidé cítit, když vstoupí do tohoto prostoru? Jak se budou chovat? Co budou očekávat?«“ doplňuje.
Tento přístup se zásadně liší od filmu, při jehož promítání řídí emocionální odezvu publika filmové postavy. Oproti tomu se snaží Rémi podnítit emoce přeměnou architektonických prostor na „nádoby paměti“.
„Návštěva místa je jedna věc, to, aby se k němu diváci vrátili v myšlenkách a vyprávěli o něm rodině a přátelům je však věc zcela odlišná. Vzpomínky, které si lidé odnášejí s sebou jsou tím, co chceme odrážet v renderovaných animacích.“ říká. Právě prostřednictvím těchto vzpomínek on a Ten Over Media probouzí emocionální reakce a buduje „mytologii místa“.
S pomocí detailního průzkumu marketingového týmu Ten Over Media a blízké spolupráce s kreativním ředitelem (a Rémiho dvojčetem) Mathieu Anfossem je dalším krokem přesně definovat, na jaké emocionální struny diváků je potřeba v animaci zahrát.
Rémi považuje za zásadní přesnost při volbě emocí. Poznamenal také, že není vhodné využívat příliš širokých emocí, jako je „štěstí“ či „smutek“. Pro klientu svého návrhu středomořského projektu Hotel Le Mas zvolili následující tři konkrétní emoce:
- Být vítán
- Pocit klidu
- Bezpečí
V průběhu celého procesu tvorby se každý jednotlivý výstup měřil právě prostřednictvím těchto tří hlavních emocí. Pokud render nedával pocit, že je divák v prostorách vítán a může se v nich cítit jako doma, nevyhověl. Kdyby render obsahoval hlasité zvuky a světla ve stylu diskotéky, nedával by zase pocit klidu.
S ohledem na výše vyjmenované emoce pak Rémi a jeho tým vytvářejí profily lidí, kteří se budou v navrženém prostoru po jeho dokončení pohybovat. Pro tyto účely si pokládají otázky:
- Kdo jsou?
- Proč tam jdou?
- Co od prostoru očekávají?
Po této části procesu tvůrci již vědí, na jaké emoce se chtějí zaměřit. Mají také profily lidí, kteří nemovitost navštíví, nebo v ní budou bydlet.
Rémi považuje za nutnou poslední fázi projektu, tedy „vžít se do kůže publika“ a erudovaně posoudit, jak budou diváci na návrh reagovat. Po tomto procesu má již Rémi dostatek informací, aby zvolil správné rekvizity a předměty zahrnuté v renderu.
Přeměna 3D prostoru na „nádoby vzpomínek“
V prostředí programu Lumion mohou uživatelé najít více než 6 300 modelů a dalších objektů v zabudovaných knihovnách. Knihovny obsahují stromy, nábytek, osvětlení a mnohé další. Ve světě vizualizací označujeme tyto modely běžně za „objekty“ nebo „assety“. Rémi o těchto položkách však hovoří spíše jako o „rekvizitách“. K programu Lumion 3D pak přistupuje, jako by tvořil skutečnou hranou filmovou scénu.Vcítěním se do role publika podle lze Rémiho předpokládat lépe reakce diváků. Prostřednictvím provedeného výzkumu a odhadu emocionálního dopadu pak můžete začlenit do své scény vhodné rekvizity a vytvořit tak prostor, který bude divákům blízký, a to jak vizuálně, tak také emocionálně. Můžete vytvořit to, čemu Rémi říká „nádoba vzpomínek“.
Například výzkum publika při zpracování projektu River Run ukázal, že jejich práce cílí na ženy a muže středního věku, kteří mají v oblibě outdoorové aktivity (například pěší turistiku či posezení u táboráku). Aby se podařilo Rémimu lépe napojit na cílové publikum, umístil na stolek termosku s kávou společně s dalekohledem. Tím dle vlastních slov docílil kombinace nedotčené divočiny a relaxu ve stylu letoviska.
Při projektu „Hotel Le Mas“ Rémi a Ten Over Media svým výzkumem došli k závěru, že s ohledem na velikost hotelu a množství dostupného vybavení dají hosté před odpočinkem na pokoji přednost průzkumu areálu hned po příjezdu.
Poznatek vedl k jasné volbě rekvizit použitých při tvorbě renderu. Místo toho, aby se tvůrci soustředili na láhev šampaňského v kyblíku, který dává divákovi poselství pobytu, se Rémi rozhodl pro dvě šampaňským již naplněné skleničky, které by si hosté mohli s sebou vzít na průzkum hotelových prostor.
Během výběru ostatních rekvizit dbal Rémi na to, aby hrály všechny ostatní předměty v pokoji sekundární roli a nenarušovali efekt stěžejního objektu.
Preciznost volby rekvizit a chápání jejich vlivu na emoce je patrná z mnoha Rémiho animací vytvořených v Ten Over Media, a to ať už z dalekohledu v „River Run“ či třeba šampaňského v rámci projektu „Hotel Le Mas“.
Jednou z nejpřekvapivějších rekvizit je nicméně okno. Rémi totiž považuje okna za „malířská plátna“, která zarámují vnější svět a vytvoří v prostorách jakési umělecké dílo přirozeně visící na zdi. Rémi pomocí promyšleného využití oken ve svých renderech propojuje návrh budovy s okolím. Výhled pak slouží k posílení jedné ze tří hlavních emocí popsaných výše.
Při zpracování projektu „Hotel Le Mas“ volil jako jednu z vůdčích emocí, kterou chtěl rendery vzbudit, Bezpečí. Publiku chtěl vnuknout pocit bezpečného přístavu, který může hotel nabídnout, zejména během horkých letních měsíců. Okna umožnila nabídnout hotelovým hostům odpočinek v nejžhavější části dne v pohodlí svého pokoje, aniž by museli obětovat pohled na nádherné pobřeží Středozemního moře.
Emoce spočívá v pohybu
Pro Rémiho neplní kamera pouze roli nástroje pro záznam scény osazené rekvizitami. Je také vypravěčem, který jinak ploché scéně vtiskne emoce. Kamera je silným nástrojem, ať už je cílem posílit či odvést pozornost od určitého pocitu či objektu.
„Pohyb kamery hraje velkou roli, protože udává scéně tón a přibližuje scénu očekávání a emocím klienta. Pokud chceme navodit pocit klidu, pravděpodobně se vyvarujeme rychlých pohybů kamery.“
To je ostatně zcela logické. Pokud chceme, aby cítili diváci klid a mír, či až duševní rovnováhu, bleskový pohyb kamery by s největší pravděpodobností působil přesně naopak. V projektu „Hotel Le Mas“ například volil Rémi pozici kamery v úrovni pasu, čímž podtrhl pocit bezpečí. Díky nižší pozici kamery mohl do scény zakomponovat pohled na uvolněnou osobu sedící na podlaze, ať už cvičící jógu, či prostě jen si užívající přestávku od náročného dne.
Při volbě pohybu kamery je však nutno brát ohled na to, aby byl pohyb realistický a odpovídal předpokladu diváka o tom, co vypadá přirozeně. To sice bohužel eliminuje většinu možností experimentování, pro celek je však přirozenost zásadní. Záběry z podivných či nepřístupných úhlů pouze odvádějí pozornost od emocionálního poselství filmu.
Pokud si nejste volbou pohybu kamery jisti, Rémi doporučuje položit si následující otázky:
- Je možné tento záběr vytvořit i v reálném životě?
- Ukazuji lidem perspektivu místnosti, kterou chtějí vidět?
Vě většině případů uvažuje Rémi pohyb kamery v Lumionu jako pohled první osoby, tedy pohled z očí diváka. Tím napomáhá vzniku potřebné intimity vztahu mezi divákem a prostorem. Ve videu vizualizace projektu „River Sun“ tak přechází plynule z pohledu osoby sedící na zemi na pohled z očí ptáka letícího na obloze nad jezerem. Důležitým parametrem je podle něj ale také důvěra diváka v to, že jste právě tím, kdo by jej měl scénou provázet.
“Kino je formou moderního psaní, jehož inkoustem je světlo”
Lumion dává možnost kompletní kontroly nad světelnými podmínkami scény. Rémi poznamenal, že díky velkému množství možností osvětlení v programu Lumion ví, že dokáže docílit kýženého efektu scény. Definovat je podle něj však potřeba hranice prostoru, ve kterém budete pracovat. Obecně se nasvětlením scény snaží docílit dvou věcí:
- Vytvořit realistické zobrazení scény
- Udělat scénu vizuálně svůdnou pro publikum
Mnohé animace a rendery nemovitostí sází na populární osvětlení ohnivě žlutým západem slunce, nebo poetické modré hodiny (cca hodina po západu, nebo před východem slunce). I když mohou tyto techniky vytvořit skutečně dramatické světelné podmínky, Rémi před nimi varuje. Mohou totiž diváka uvést v omyl (Pozn. red. – a představit objekt doslova v jiném světle).
Například většina hostů Hotelu Le Mas přijede pravděpodobně uprostřed dne nebo v brzké odpoledne a ne v době dechberoucího východu či západu slunce.
„Lidé by mohli pocítit zklamání, kdyby se pocit z návštěvy reálného místa nevyrovnal tomu, který jim přinesl render.“ říká Rémi a dodává: “Rozhodně nechcete docílit situace, kdy budou hostem cloumat při první návštěvě pokoje emoce spojené se zklamáním. Místo toho chcete, aby render co nejlépe odpovídal realitě a naplnil tak očekávání hostů, když k nemovitosti poprvé dorazí.“.
Po krátké odmlce Rémi pokračuje: „Jeden slavný francouzský básník řekl, že kinematografie je moderním formou psaní, jež místo inkoustu využívá světlo. Na Lumionu je skvělé to, že umožňuje se světlem pracovat opravdu detailně, a to včetně možnosti skrytí zdroje světla. To je něco, čeho ve filmovém studiu docílit nemůžete.“.
Emoce, prožitky a prostor
Od Lumionu do filmového studia a zase zpět. Během honu za emocemi nachází Rémi Anfosso neustále inspiraci v obém. Bez ustání hledá, jak se v architektonických prostorách emoce projevují a jak je může v rámci vyprávění příběhu prostoru posílit volbou vhodných rekvizit, kamery a osvětlení. To vše s cílem vytvořit film, který bude přežívat v myšlenkách diváků ještě dlouho po jeho shlédnutí.
Rémi rozhovor uzavírá slovy: „Snažíme se, aby se lidé při první návštěvě námi představené budovy necítili, jako na cizím místě, ale jako na místě, na kterém už v minulosti byli.“.